DOKTORSKÉ STUDIUM

Studijní obor románské jazyky

Název studijního programu: Filologie

Kód STUDPROG: P7310

Název studijního oboru: Románské jazyky

Specializace:

• francouzský jazyk
• italský jazyk
• portugalský jazyk
• rumunský jazyk
• španělský jazyk

Standardní doba studia (v letech): 3

Forma studia: prezenční, kombinovaná

Přiznání akademického titulu: Ph.D.

Oborová rada oboru románské jazyky

Předseda:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

Členové:

· prof. PhDr. Jiří Černý, CSc. (FF UP v Olomouci)

· doc. PhDr. Jiří Felix, CSc. (v důchodu)

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc. (v důchodu)

· doc. PhDr. Jan Holeš, Ph.D. (FF UP v Olomouci)

· doc. Mgr. Jaromír Kadlec, Dr. (FF UP v Olomouci)

· prof. PhDr. Jana Králová, CSc.

· PhDr. Hana Loucká, CSc.

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Školitelé:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· doc. PhDr. Jiří Felix, CSc.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· prof. PhDr. Jana Králová, CSc.

· PhDr. Hana Loucká, CSc.

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

• prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Studium

Cíle a charakteristika studijního oboru

Doktorské studium v oboru Románské jazyky uvádí studenta do vědeckého synchronního a diachronního studia francouzského, španělského, italského, portugalského a rumunského jazyka a jeho regionálních variant s využitím metod moderní lingvistiky, případně s přihlédnutím ke srovnávací romanistice. Cílem studia je upevnit a prohloubit teoretické a metodologické předpoklady doktoranda pro jeho samostatnou badatelskou činnost v oblasti jazykovědné nebo filologické problematiky konkrétního románského jazyka a další vědeckou průpravu v obecné jazykovědě se zaměřením na některou speciální jazykovědnou disciplínu (fonetika a fonologie, morfologie, syntax, srovnávací a historická jazykověda). Se zřetelem k zaměření tématu disertační práce je student veden k získávání a prohlubování poznatků z funkční větné perspektivy, stylistiky a rétoriky, sémantiky a sémiotiky v rámci konkrétního románského jazyka.

Cílem doktorského studia v oboru Románské jazyky je připravit kvalifikované odborníky a uvést je do vědeckého pěstování oboru.

Doktorské studium je završeno státní doktorskou zkouškou a obhajobou původní a vědecky přínosné disertační práce.

Profil absolventa

Absolvent doktorského studia románských jazyků bude vysoce vzdělaným odborníkem připraveným k badatelské práci ve svém oboru (jazykověda a filologie minimálně jednoho konkrétního románského jazyka). Jako odborník v lingvistickém zkoumání minimálně jednoho románského jazyka bude schopen jazyk fundovaně interpretovat v synchronním nebo diachronním přístupu s přihlédnutím k moderním lingvistickým metodám a badatelským postupům. Specializace absolventa bude opřena o znalost základů a dějin obecné lingvistiky se zvláštním zřetelem k lingvistice románské.

Uplatnění absolventa v praxi, resp. charakteristika profesí a institucí, kde je možné uplatnit získané vzdělání

Absolvent může najít uplatnění v lingvistickém výzkumu (vědecko-výzkumná pracoviště a vysokoškolská pracoviště), ve vysokoškolské výuce konkrétního románského jazyka a dále vzhledem k celkové erudici i v komunikačních prostředcích, redakcích, resp. všude tam, kde se kromě znalosti daného jazyka vyžaduje práce s textem a jeho interpretací a zpracování informací. apod.

Vstupní požadavky:

Uchazeč musí být absolventem magisterského studia nejlépe filologických, zejména romanistických oborů. Uchazeč o studium v doktorském studijním programu by měl prokázat jednak hluboké znalosti oboru, jednak jasnou představu o směru vlastní výzkumné a tvůrčí práce.

V rámci přijímacího řízení uchazeč o doktorské studium seznámí zkušební přijímací komisi se svým předchozím odborným vývojem, obory předchozího studia, odbornou praxí, dosavadní publikační činností v oboru, případně v oborech příbuzných. Při přijímací zkoušce je preferováno předložení projektu budoucí doktorské disertační práce o doporučeném rozsahu 4 normostran. Projekt budoucí doktorské disertační práce by měl obsahovat uchazečův základní přehled o dosavadním stavu bádání v daném tématu (doplněný soupisem odborné literatury) a měl by doložit jeho způsobilost tvůrčím způsobem promýšlet zvolený problém a metody jeho řešení. O projektu se vede odborná rozprava, v níž se prověřuje nejen znalost obecně teoretických základů oboru i orientaci k problematice související s tématem zamýšlené disertační práce.

Studijní předměty

Doktorský studijní program v oboru Románské jazyky se realizuje formou individuálního studijního plánu, jehož obsahem je původní vědecká práce zaměřená především na základní výzkum a na prohloubení znalosti metodologie a teorie oboru ve spojení se získáváním dalších odborných znalostí, které jsou potřebné k napsání doktorské disertační práce i pro budoucí odbornou činnost v oboru.

Studijní plán:

Individuální studijní plán je po vypracování schválen školitelem a předsedou oborové rady, každý rok je zpracovávána písemná zpráva o kvalitě plnění studijních povinností a dalších aktivitách doktoranda. Tato zpráva je vypracována školitelem a potvrzena předsedou oborové rady.

Rozsah a struktura ověřování průběžných studijních výsledků:

V rámci studia student skládá minimálně tři a dle potřeby eventuálně na základě doporučení školitele i více oborových zkoušek. Součástí studijního plánu je:

· Cizí jazyk – Anglický jazyk

· Metodologie lingvistiky

· Doktorský seminář

· Lingvistika

· další oborová/oborové zkoušky (stanoví individuální studijní plán dle volby tématu disertační práce; podle potřeby může být studentovi v individuálním studijním plánu předepsán i jiný předmět užší vědecké specializace; v případě potřeby může být studentovi předepsáno i více zkoušek z předmětů užší vědecké specializace)

Obecná lingvistika

Dějiny lingvistiky

Románská jazykověda

Oborová lingvistika

Individuální studijní plán je sestaven tak, aby studentovi pomohl prohloubit odborné znalosti potřebné k napsání doktorské disertační práce. Individuální studijní plán doktoranda bude vycházet z rámcové struktury studijních povinností studentů v doktorských studijních programech na FF UK v Praze. Celkový průběh studia se řídí kreditním systémem.

Ukončení doktorského studia v oboru Románské jazyky se vztahuje k následujícím požadavkům:

– splnění všech povinností stanovených individuálním studijním plánem,

– úspěšné vykonání státní doktorské zkoušky,

– zpracování a předložení disertační práce, anotace této práce včetně seznamu použité literatury a závěrem její úspěšná obhajoba.

Další povinnosti:

Doktorandům jsou předepsány pravidelné odborné konzultace se školitelem (u kombinované formy studia nejméně dvakrát v průběhu jednoho semestru; tyto konzultace jsou v rámcovém studijním plánu označeny jako Doktorský seminář), je-li tak výslovně stanoveno, pak také s případným konzultantem a dalšími odborníky.

Studenti aktivně pracují v doktorském semináři, jenž slouží k diskusi o metodách a postupech při přípravě doktorské práce. Školitel a studenti si vyměňují zkušenosti, prezentují výsledky své badatelské činnosti, vedou odborné diskuse, seznamují se s výsledky stáží a studijních pobytů.

Doktorandi jsou vedeni k vystoupením na domácích i zahraničních sympoziích, konferencích apod.

Doktorandi by měli během studia mít publikační výstupy, rámcový studijní plán předpokládá jednu vážnější publikaci v každém akademickém roce. Doktorand by tím měl prokázat, že doktorské studium je integrální součástí jeho vědecké činnosti. Doktorandi mají možnost publikovat v odborných domácích i zahraničních periodikách (Romanistica Pragensia, Linguistica Pragensia, Časopis pro moderní filologii apod.). Ve všech případech, u domácích i zahraničních periodik, samozřejmě záleží na přijetí ze strany příslušné redakce; sám Ústav románských studií nemůže toto přijetí nijak garantovat. Všichni doktorandi v oboru jsou však během svého studia publikačně úspěšní, což svědčí o kvalitě jejich výzkumné práce při zpracovávání vybraného tématu své disertační práce.

Základní struktura studijních povinností studenta v DSP na FFUK

Základní struktura studijních povinností (dále jen rámcový studijní plán) studenta v doktorském studiu na FF UK v Praze je složena ze dvou částí: obecné části (A) a specializované části (B).

Obecná část A)

Povinné je pro studenta absolvování předmětu Cizí jazyk. Student dále povinně absolvuje předmět Filozofie anebo s ním ekvivalentní předmět Oborový teoreticko-metodologický seminář (konkretizace názvu předmětu a jeho náplně je na příslušné oborové radě), a to podle toho, který z těchto předmětů příslušná oborová rada bude vyžadovat. Školitel, případně oborová rada stanovuje studentům další povinné studijní povinnosti vycházející z tématu disertační práce studenta a povahy oboru v rozsahu 10 kreditů. Rozsah, počet studijních povinností a forma kontroly dosažených studijních výsledků je na příslušné oborové radě. Celkový objem kreditové dotace obecné části rámcového studijního plánu je 22 kreditů.

Specializovaná část B)

Povinné je pro studenta absolvování Doktorského semináře, který si student zapisuje v každém semestru v rámci standardní délky studia. Absolvováním doktorských seminářů získá student celkem 18 kreditů.

Podstatnou část studijních povinností specializované části studijního plánu tvoří vědeckovýzkumné aktivity.

Vědeckovýzkumné aktivity jsou rozděleny na aktivity publikační, grantové, konferenční a na studijní stáže. Minimální počet kreditů za publikační aktivity činí 30 kreditů, za grantové aktivity 5 kreditů pro studenty v prezenční formě studia a 10 kreditů pro studenty v kombinované formě studia. Minimální počet kreditů za studijní stáže činí rovněž 10 kreditů. Minimální počet kreditů za konferenční aktivity není stanoven. Povinný minimální počet kreditů za vědeckovýzkumné aktivity činí 70 kreditů, doporučený minimální počet 90 kreditů. Nedosáhne-li student doporučeného minimálního počtu kreditů za vědeckovýzkumné aktivity, plní studijní povinnosti v hodnotě kreditového rozdílu mezi povinným minimálním a doporučeným minimálním počtem kreditů za vědeckovýzkumné aktivity v rámci volitelných studijních povinností specializační části studijního plánu, resp. 20 kreditů z doporučeného minimálního počtu kreditů za vědeckovýzkumné aktivity může student splnit v rámci volitelných studijních povinností specializační části studijního plánu. Volitelná část specializační části studijního plánu zahrnuje volitelné oborové zkoušky z předmětu užší vědecké specializace a absolvování přednášek domácího nebo zahraničního hosta na pracovišti. Součástí volitelné části studijního plánu je i podíl studenta na pedagogické činnosti pracoviště.

Splní-li student studijní povinnosti v rámci vědeckovýzkumných aktivit ve výši doporučeného minimálního počtu kreditů, není student povinován absolvovat volitelné studijní povinnosti z volitelné části studijního plánu. Plní-li student průběžně během studia studijní povinnosti i z volitelné části studijního plánu (např. podílí-li se student průběžně během studia na pedagogické činnosti pracoviště), odečítají se mu kredity za tyto studijní povinnosti z doporučeného minimálního počtu 90 kreditů za vědeckovýzkumné aktivity. Uznatelný počet kreditů za volitelné studijní povinnosti z volitelné části studijního plánu činí 20 kreditů.

Student je povinen nejpozději do konce druhého úseku (ročníku) studia odevzdat teze disertační práce.

Bb – Základní struktura studijních povinností studenta v doktorském studiu na FF UK v Praze
A) OBECNÁ část základní struktury studijních povinností studenta v doktorském studiu se zaměřením na prohloubení obecných základů v daném studijním oboru doktorského studijního programu, resp. na studium odborných disciplín souvisejících s daným doktorským studijním oborem / programem
Cizí jazyk			6 kr.
Metodologie lingvistiky			6 kr.
Lingvistika Oborová/-é zkouška/-y z předmětů užší vědecké specializace[1] Obecná lingvistika n. Dějiny lingvistiky n. Románská jazykověda n. Oborová lingvistika			10 kr.		Zkoušku/-y a jeho/jejich kreditovou dotaci předepisuje školitel a schvaluje oborová rada v rámci stanoveného individuálního studijního plánu.
			22 kr.
B) Specializovaná část základní struktury studijních povinností studenta v doktorském studiu se zaměřením na vlastní vědeckou přípravu a řešení dílčích vědeckých úkolů tématu disertační práce
Doktorský seminář I-VI (kontrola a konzultace postupu prací na doktorské disertaci)			6x3 kr.		Doktorský seminář student zapisuje každý semestr a poskytuje studentovi možnost průběžné metodické podpory ze strany školitele při zpracovávání tématu disertační práce – seminář bude probíhat formou individuálních konzultací posluchačů se školiteli.
Vědeckovýzkumné aktivity[2] Stanovené minimální počty kreditů za publikační, grantové aktivity a studijní stáže v rámci vědecko-výzkumných aktivit specializované části základní struktury studijních povinností studenta v doktorském studiu na FF UK v Praze jako modelu pro tvorbu individuálních studijních plánů nevylučují jejich eventuální dodatečnou úpravu děkanem fakulty na případnou žádost předsedů oborových rad na základě vyhodnocení prvních zkušeností s novou podobou studia v DSP na FF UK v Praze.			90 kr.		Doporučený minimální počet kreditů za vědeckovýzkumné aktivity
Minimální počet kreditů			70 kr.		Povinný minimální počet kreditů za vědeckovýzkumné aktivity.
Publikační aktivity
Studie ve fakultním časopisu nebo sborníku, resp. v odborném periodiku mimo AV ČR, v. v. i.			10 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Studie v recenzovaném domácím odborném periodiku			15 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Studie v recenzovaném zahraničním odborném periodiku			20 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Studie v domácím karentovaném odborném periodiku			25 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Studie v zahraničním karentovaném odborném periodiku			30 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Recenze v odborném domácím / zahraničním periodiku			1 / 2 kr.		Recenze publikovaná anebo přijatá do tisku.
Kapitola v odborné monografii o rozsahu min. 30 normostran			30 kr.		Studie publikovaná anebo přijatá do tisku.
Minimální počet kreditů			30 kr.
Grantové aktivity
Úspěšný grantový projekt podaný u interní grantové agentury UK (navrh. / spolunavrh., řešitel / spoluřeš.)			15 kr.		Student podal a řešil projekt.
Úspěšný grantový projekt mimo interní grantové agentury UK (neevid. v CEP) (- / -, - / -)			20 kr.		Student se podílel na přípravě projektu a jeho následném řešení.
Úspěšný grantový projekt mimo interní grantové agentury UK (evid. v CEP) (- / -, - / -)			30 kr.		Student se podílel na přípravě projektu a jeho následném řešení.
Neúspěšný grantový projekt podaný u interní grantové agentury UK (- / -, - / -)			5 kr.		Student se podílel na podání projektu, ale nebyl financován.
Neúspěšný grantový projekt podaný mimo interní grantové agentury UK (- / -, - / -)			10 kr.		Student se podílel na podání projektu, ale nebyl financován.
Minimální počet kreditů		5 / 10 kr.			5 kr. pro studenty v prezenční formě, 10 kr. v kombinované formě studia
Konferenční aktivity
Aktivní účast (poster, přednáška) na konferenci nebo workshopu (kolokviu) pořádaného v rámci UK			10 kr.
Aktivní účast (poster, přednáška) na konferenci nebo workshopu (kolokviu) pořádaného mimo UK (domácí)			20 kr.
Aktivní účast (poster, přednáška) na konferenci nebo workshopu (kolokviu) pořádaného mimo UK (zahr.)			30 kr.
Aktivní účast (poster, přednáška) na prestižní mezinárodní vědecké konferenci[3]			40 kr.
Minimální počet kreditů	nestanoven
Studijní stáže
První krátkodobá stáž / studijní pobyt v zahr. nebo na jiném domácím specializ. pracovišti (< 1 m)			10 kr.
První semestrální zahraniční stáž (min. 3 měsíce)			20 kr.
Druhá a další krátkodobá stáž / studijní pobyt v zahr. nebo na jiném dom. specializ. pracovišti (< 1 m)			15 kr.
Druhá a další semestrální zahraniční stáž (min. 3 měsíce)			25 kr.
Minimální počet kreditů			10 kr.
Volitelná část[4]
Volitelná oborová zkouška z předmětu užší vědecké specializace			6 kr.	Volitelný předmět užší vědecké specializace student zapisuje po dohodě se školitelem.
Přednáška domácího nebo zahraničního hosta na pracovišti			2 kr.	Potvrzení kreditů za přednášku je v kompetenci školitele.
Pedagogická činnost pod dohledem školitele			4 kr.	Kreditová dotace za pedagogickou činnost v konkrétním akademickém roce.
v rozsahu			20 kr.
Odevzdání rozpracovaných tezí disertační práce[5]			10 kr.	Teze disertační práce student odevzdává nejpozději do konce 2. ročníku
Odevzdání disertační práce			40 kr.	CELKEM ZA STUDIUM ZÍSKÁVÁ STUDENT 180 KREDITŮ

Požadavky na státní doktorskou práci:

Pro možnost obhajoby závěrečné práce student musí:

1. Splnit 180 kreditů za studium.

2. Splnit všechny povinné studijní povinnosti obecné části studijního plánu v plném rozsahu.

3. Absolvovat Doktorský seminář v rozsahu 18 kreditů.

4. Splnit kreditové minimum za vědeckovýzkumné aktivity specializované části základní struktury studijního plánu v rozsahu 70 kreditů.

5. Splnit publikační minimum v rozsahu 30 kreditů.

6. Splnit grantové minimum v rozsahu 5, resp. 10 kreditů.

7. Splnit minimální studijní povinnosti v rámci studijních stáží v rozsahu 5 kreditů.

8. Složit státní doktorskou zkoušku.

9. Odevzdat disertační práci.

Studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, čímž je prokazována schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění. (podle zákona VŠ č. 111/98 Sb. § 47 odst. 4).

Průběh státní doktorské zkoušky má charakter vědecké rozpravy; v rozpravě jde nejen o rozhovor o samostatné studijní aktivitě doktorandů, ale o zjištění celkové orientace ve specializaci, resp. připravenost k samostatné vědecké činnosti ve vlastní specializaci na kterou je orientováno doktorské studium každého studujícího.

Úspěšní absolventi doktorského studijního programu získávají akademický titul Ph.D. (uváděný za jménem) podle zákona o V3 č. 111/98 Sb. § 47 odst. 5.

Disertační práce:

Disertační práce je zpravidla v rozsahu minimálně 150 normostran autorského textu. Jako přílohu je nezbytné uvést seznam odkazované a použité literatury a dalších informačních zdrojů; použité citace a odkazy musejí být v souladu s platnou bibliografickou normou ISO 690, resp. ISO 690-2. Disertační práce ověřuje nejen předpoklady k samostatné a tvůrčí práci, ale musí přinášet nové vědecké poznatky či obsahovat vlastní interpretace zkoumaných jevů. Témata disertačních prací jsou volena vzhledem k důrazu na individuální charakter doktorského studia, s ohledem na specializaci školitelů a na možnosti získat potřebný výzkumný „terén”. Témata jsou specifikována z námětů obsažených v projektech předkládaných při přijímacím řízení do doktorského studia. Vychází se z možností školitelského pracoviště a z odborné orientace doktorandů. Dále přichází v úvahu vypisování témat vycházejících z grantových úkolů nebo výzkumných záměrů řešených školícím pracovištěm.

Hodnocení studia:

Školitel sleduje plnění individuálního studijního plánu a na konci každého studijního roku vypracuje hodnocení doktorandova studia a doporučí, nebo nedoporučí jeho pokračování. Po schválení oborovou radou postupuje její předseda toto hodnocení studijnímu oddělení (zpravidla do konce září).

Charakteristika jednotlivých předmětů

Anglický jazyk

Studijní předmět je povinnou součástí obecné části základní struktury studijních povinností studenta.

V odůvodněných případech může oborová rada na žádost doktoranda povolit nahrazení anglického jazyka jazykem německým, francouzským nebo španělským.

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející: Za výuku předmětu zodpovídá PhDr. Libuše Drnková, ředitelka Jazykového centra FF UK v Praze.

Anotace předmětu:

Zkouška z cizího jazyka v doktorském studiu komplexně ověřuje jazykové kompetence doktoranda/doktorandky. Obsahem zkoušky je prezentace odborného záměru doktorské práce (případně práce magisterské nebo jiného rozsáhlejšího vědeckého úkolu), odborné literatury prostudované ke zkoušce a výklad vybraných odborných pojmů. Doktorand/doktorandka prokazuje schopnost přiměřených stylistických a gramaticko-lexikálních formulací spojených s prezentací, diskusí, formulováním vlastních názorů, myšlenek a hodnotících stanovisek, pohotovou a adekvátní reakcí v rámci pohovoru s examinátory.

Doktorandi se připravují k atestacím z cizích jazyků individuálně. Mohou se zapsat do řádných kurzů v rámci pregraduálního prezenčního studia a mají rovněž možnost individuálních konzultací (u pedagogů Jazykového centra v souladu s rozvrhem). Informace o specifických požadavcích jednotlivých jazyků - podmínky přípravy, její ukončení, termín a způsob předložení vypracovaných písemných prací, zápis ke zkoušce ve vypsaných termínech – poskytují odpovědní pracovníci JC. Termíny závěrečných zkoušek jsou vypisovány zejména ve zkušebním období, minimálně 4x ročně.

Jazykové centrum nabízí pro doktorandy týdenní případně semestrální placené kurzy v rámci celoživotního vzdělávání. Informace o konkrétních termínech kurzů i přihlášky jsou k dispozici na internetových stránkách Jazykového centra (http://jc.ff.cuni.cz/czv.htm), případně u jednotlivých odpovědných pracovnic.

Přípravu ke ZK z jazyka v doktorském studiu lze konat i na pracovištích AV, jiných VŠ nebo na jiných katedrách a ústavech FF, které jsou jazykově kompetentní, a to vždy po konzultaci s JC a školícím pracovištěm. Závěrečná zkouška se však musí konat v Jazykovém centru UK FF, které rovněž vydá osvědčení o vykonané zkoušce.

Počet atestací a jejich časový harmonogram stanoví každému doktorandovi jeho individuální studijní plán. Úspěšné složení zkoušky vyžaduje znalost jazyka minimálně na úrovni náročnější atestace v rámci pregraduálního prezenčního studia (zkouška typu B2+), předpokládá se však rozvoj všech jazykových kompetencí.

Příprava ke zkoušce trvá podle individuálních znalostí a schopností 1/2-1 rok. V této době si doktorand/doktorandka podle vlastního výběru (případně po konzultaci se školitelem) zvolí k přečtení odborné texty v rozsahu 250-300 stran, doporučuje se výběr z alespoň dvou publikací, jejichž autorem je rodilý mluvčí. Vybrané texty je vhodné konzultovat s odpovědnými pracovnicemi JC.

Před závěrečnou ústní zkouškou předkládá doktorand/doktorandka examinátorovi písemné materiály v příslušném cizím jazyce a to v předem stanoveném časovém předstihu (minimálně 10-14 dnů před konáním zkoušky). Předpokládaný rozsah práce: 10-15 stran (např. MS Word, vel. 14, cca 60 úhozů x 30 řádků). Podkladové materiály musí obsahovat:

1. odborné curriculum vitae - strukturovaný i souvislý text (max. 2 strany)

2. shrnutí prostudované literatury předkládané ke zkoušce. Texty musí být opatřeny bibliografickými údaji. Případné texty z Internetu musí být uvedeny s bibliografií.

3. výklad vybraných odborných termínů z oblasti tématu disertační práce (5-10 hesel)

4. záměr vlastní odborné práce (diplomová práce, větší studie, disertační práce)

V rámci zkoušky, která je zpravidla komisionální a zúčastní se jí i doktorandův školitel, prezentuje doktorand/doktorandka písemné materiály a prokazuje výše uvedené schopnosti. Součástí zkoušky může být i písemné ověření porozumění textu.

Doporučené materiály ke studiu jednotlivých jazyků jsou k dispozici na internetu, většina učebnic a PC programů je prezenčně umístěna v Mediatéce (http://jc.ff.cuni.cz/pgsa.htm) při JC, místnost 421 v hlavní budově FF, nám. Palacha 2.

Odborná literatura

Zkouška z angličtiny v doktorském studiu:

Pro opakování a samostatnou přípravu ke zkoušce doporučujeme tyto materiály:

· O'Neill, R. New Success at First Certificate. OUP, 1997. (Nebo libovolná učebnice k přípravě na EFC či TOEFL)

· Misztal, M. Tests in English – Structural Conversation. Praha: Fragment, 1998.

· Hanzlíková, M.; Křehlíková, E.; Šatavová, V. Test Your English (level 2 & 3). Plzeň: Fraus, 2003.

· Hopkins, D.; Cullen, P. Grammar for IELTS. CUP, 2007.

· Vince, M. First Certificate Language Practice. Heinemann, 1996.

V Mediatéce jsou k dispozici také některé CALL programy na přípravu ke zkoušce:

· English Assessor (CD) – Entry level test (výsledek min. 5-6).

· Screen test FC – 20 testů na 'use of English'.

· Academic English – testy na 'reading comprehension'.

Na  univerzitním serveru je připraven online kurz 'English for doctoral studies'. Většinou v lednu a září je také pořádán přípravný kurz k  doktorské zkoušce z  anglického jazyka (3  dny  po  4  hodinách, odpoledne) v rámci kurzů CŽV – další informace o obou kurzech  u  PhDr.  M.  Hanzlíkové  v konzultačních hodinách.

Součástí zkoušky je vždy písemný test 'reading comprehension' na úrovni zkoušky typu B2+ (dříve A), její ukázkové varianty jsou rovněž v Mediatéce.

Zkouška z němčiny v doktorském studiu:

Pro opakování a samostatnou intenzivní přípravu doporučujeme následující publikace:

· Dreyer, H. - Schmidt, R.: Lehr- und Übungsbuch der deutschen Grammatik. München, Verlag für DEUTSCH 1985.

· Hall, K. - Schreiner, B.: Übungsgrammatik für Fortgeschrittene. München, Verlag für DEUTSCH 1985.

· Helbig, G. - Buscha, J.: Übungsgrammatik Deutsch. Langenscheidt 2003.

· Perlmann-Balme, M. - Schwalb, S. - Weers, D.: em Brückenkurs - Brückenkurs, Hauptkurs, Abschlusskurs (Deutsch als Fremdsprache für die Mittelstufe). Max Hueber Verlag 1999.

· Hasenkamp, G.: Leselandschaft 1, 2. Ismaning, Verlag für DEUTSCH 1999.

· Hasenkamp, G.: Leselandschaft 1, 2. Grammatisches Arbeitsbuch. Ismaning, Verlag für DEUTSCH 1999.

· Berglová, E. - Formánková, E. - Mašek, M.: Moderní gramatika němčiny. Plzeň, Fraus 2003.

Zkouška z francouzštiny v doktorském studiu:

Pro opakování a samostatnou intenzívní přípravu doporučujeme:

· Pravdovi: Francouzština pro samouky. Praha, SPN a Leda.

· Pravdovi-Rejtharová: Mluvená francouzština pro vědecké pracovníky. Praha, Academia. Resp. jako 3. rozš. vydání: Mluvená francouzština pro středně pokročilé. Praha, Academia 1997

· Senjuková, V. - Slabochová, D.: Testez votre français. EWA Edition 1995.

· L'écrit, stratégies et pratiques. CLE international.

· Rédiger un résumé, un compte rendu, une synthese. Hachette.

Dále doporučujeme podle potřeby konzultovat:

· Tionová-Loucká: Francouzština pro pokročilé. SPN.

· Janešová, J.: Praktický kurs francouzské výslovnosti. Leda.

· Stauchová, V.: Stručná mluvnice francouzštiny. Academia.

· Hendrich, J. a kol.: Francouzská mluvnice. SPN.

· Monnerie, A.: Le français au présent, grammaire et exercices. Paris, Didier/Hatier.

· Grammaire du français. Cours de la Civilisation française de la Sorbonne. Paris, Hachette.

· Velký francouzsko-český slovník. Academia.

· Česko-francouzský slovník. (Vlasák, V. - Lyer, S.) Praha, SPN a Leda.

· Le Nouveau Petit Robert, resp. Le Micro-Robert poche, Dictionnaires Robert.

· Le Petit Robert des noms propres. Dictionnaires Robert.

· Michaud, G. - Kimmel, A.: Le Nouveau Guide France. Hachette.

· Reboullet, A.: Rendez-vous en France (nouveau guide, livre ressource). Hachette.

· Mauchamp, N: La France de toujours, La France d'aujourd'hui. Clé international.

· Michaud, G. - Kimmel, A.: Le Nouveau Guide France. Hachette.

· Monnerie, A.: La France aux cent visages. Hatier/Didier.

Zkouška ze španělštiny v doktorském studiu:

Pro opakování a samostatnou intenzívní přípravu doporučujeme:

· Prokopová, L.: Španělština. Praha, Leda 1999.

· Prokopová, L.: Španělština pro samouky. SPN 1999.

· Gonzáles, H. A.: Curso práctico. Nivel 1, 2, 3.

· Sánchez, A. M.: Edelsa. Madrid 1994.

· Herrera, M. - López, M. I.: Tests de autoevaluación de Espańol. Alhambra, Longmann.

· Martinell, E.: Alhambra. Longmann.

Civilización

· Carrasco, M. J. - Solé, B. L.: Libro de cultura y civilización espańola. Plzeň, Fraus 1997. (reálie)

· Uriz, F. - Harling, B.: En Espańa. Chancerel 1993.

Diccionarios

· Velký španělsko-český slovník. Academia.

· Velký česko-španělský slovník. Leda-Academia.

· Diccionario Salamanca de la lengua espańola. Salamanca, Santillana 1996.

Gramática

· Hamplová, S.: Stručná mluvnice španělštiny. Praha, Academia 1994.

· Gonzáles, H. A.: Gramática de espańol lengua extranjera.

· Matte Bon, F.: Gramática comunicativa del espańol. Madrid, Edelsa 1995.

Examinátoři

· Francouzština: PhDr. Hana Loucká, CSc.

· Italština: PhDr. Jiří Špaček

· Portugalština: PhDr. Jaroslava Jindrová

· Rumunština: PhDr. Libuše Valentová, CSc.; PhDr. Jiří Našinec

· Španělština: doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

Metodologie lingvistiky

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph. D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Zkouška z metodologie ověří doktorandovu orientaci v soudobé vědecké, specifičtěji lingvistické metodologii, která je nezbytnou podmínkou dalšího studia lingvistiky na úrovni doktorského studia. Právě v oblasti metodologie totiž prochází lingvistika bouřlivým vývojem a mnohá nejnovější jazykovědná literatura není srozumitelná bez solidní znalosti nejnovějších metodologických poznatků. Obsahem předmětu jsou právě tyto moderní metody a přístupy. Předmět sestává především ze čtyř hlavních témat, která vymezují metodologický prostor charakteristický pro současnou lingvistiku a která jsou předpokladem pro další práci v konkrétních disciplínách. Těmito tématy jsou:

1) Metodologie vědy a lingvistika

2) Filosofie jazyka

3) Pragmatika

4) Korpusová lingvistika

Konkrétní náplní těchto témat jsou mj. následující otázky a pojmy:

Ad 1) Úvod do „logiky vědeckého zkoumání”: indukce, dedukce, verifikace, falsifikace, struktura vědeckých teorií, povaha hypotéz. Problémy metodologie lingvistiky.

Ad 2) Stručný přehled dějin analytické filosofie: a) Frege, Russell, Carnap; b) Wittgenstein, Quine, Brandom atd. „Postanalytická” filosofie jazyka. Inferencialismus.

Ad 3) Definice a pojmy pragmatiky: deixe, konverzační implikatury, presupozice, teorie mluvních aktů (speech acts), struktura konverzace.

Ad 4) Definice a typologie korpusů. Prezentace významných korpusů (ČNK, BNC, La Repubblica aj.). Projekt InterCorp – budování paralelních korpusů na FF UK v Praze. Základní pojmy korpusové lingvistiky: zpracování textů, značkování, lemmatizace atd. Statistické funkce: MI-score, T-score, frekvence. Speciální případy: kvantitativní zachycení produktivity v korpusu a lexikální statistika.

Odborná literatura

Základní literatura k jednotlivým tématům:

Meodologie vědy a lingvistika:

· Kuhn, T. (1962) The Structure of Scientific Revolutions, český překlad Struktura vědeckých revolucí, Praha: Oikúmené 1996.

· Popper, K. R. (1934, 1959) The Logic of Scientific Discovery, český překlad Logika vědeckého zkoumání, Praha: Oikúmené 1997.

· Čermák, F. Základy lingvistické metodologie: nástin hlavních principů na pozadí obecné teorie vědy. Praha: Karolinum, 1997

Filosofie jazyka:

· Peregrin, J. (2005) Kapitoly z analytické filozofie, Praha: Filosofia.

· Wittgenstein, L. (1951) Filosofická zkoumání, Praha: Filosofia.

Pragmatika:

· Austin, J. L. (1962) How to Do Things with Words, český překlad Jak udělat něco slovy, Praha: Filosofia 2000.

· Levinson, S. C. (1983) Pragmatics, Cambridge: Cambridge University Press (ital. překlad: La pragmatica, Bologna: il Mulino 1985; špan. překlad: Pragmática, Barcelona, Teide, 1989)

· Levinson, S. C. (2000) Presumptive Meanings, Cambridge (MA): The MIT Press.

Korpusová lingvistika:

· Český národní korpus: Úvod a příručka uživatele. FF UK, Praha 2000.

· Jak využívat Český národní korpus. Studijní příručka. Lidové noviny, Praha 2005.

· Lüdeling, A. – Kytö, M. (eds.) (2008) Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 1. Berlin – New York: Mouton de Gruyter.

· Lüdeling, A. – Kytö, M. (eds.) (to appear 2009) Corpus Linguistics. An International Hanbook, Volume 2. Berlin – New York: Mouton de Gruyter.

Doktorský seminář

· kontrola a konzultace postupu prací na doktorské disertaci

Způsob zakončení: zápočet

Přednášející:

· Školitel doktoranda

Anotace předmětu:

Doktorský seminář si student zapisuje každý semestr; seminář poskytuje studentovi možnost průběžné metodické podpory ze strany školitele při zpracovávání tématu disertační práce – seminář bude probíhat formou individuálních konzultací posluchačů se školiteli. V rámci doktorského semináře školitel odborně a metodicky vede svého doktoranda při zpracování tématu disertační práce, poskytuje mu odborné rady a konzultace a dohlíží na jeho studium a průběžnou práci na disertační práci tak, aby dodržel stanovený harmonogram studia individuálním studijním plánem. Doktorand bude v průběhu svého studia veden k pravidelnému odevzdávání již zpracovaných částí/kapitol disertační práce. Nejpozději na konci druhého úseku, tj. ročníku studia doktorand odevzdá rozpracované teze disertační práce.

Rozpracované teze disertační práce: Obsah bude zahrnovat: tematické vymezení, hlavní otázky, pojmy, strukturu, metody, prameny, používanou domácí a zahraniční odbornou literaturu, hypotézy, předpokládané/očekávané závěry, zdůvodnění jejich významu, event. jiné další potřebné údaje, resp. přílohy a časový harmonogram dalšího postupu. Rozpracované teze disertační práce mají ukázat, že student již splnil převážnou část úkolů na přípravě disertační práce. Tato studijní povinnost studenta v doktorském studiu představuje zásadní nástroj kontroly úspěšnosti práce studenta na zvoleném disertačním tématu dle stanoveného harmonogramu příprav disertace. Smyslem je ověřit, zda student bude schopen v dalším studiu úspěšně pokračovat v práci na tématu své disertace. Forma odevzdané práce může být stukturovaná do jednotlivých bodů anebo mohou být teze rozpracovány ve formě souvislého textu (bude záležet na dohodě školitele a studenta). Rozsah rozpracování bude cca 7-15 normostran.

Lingvistika

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Zkouška z lingvistiky má prokázat doktorandovu orientaci v lingvistice, jejích součástech a disciplínách. Představuje jakousi souhrnnou kontrolu toho, do jaké míry je doktorand v jazykovědě kompetentní. Doktorand musí ovládat lingvistickou metodologii a terminologii a musí být schopen je tvůrčím způsobem aplikovat v jednotlivých lingvistických disciplínách. Musí prokázat vhled do teoretického popisu jednotlivých jazykových rovin:

– roviny fonetické/fonologické,

– roviny morfologické

– roviny syntaktické

– roviny slovotvorné.

U všech těchto rovin se očekávají obecné znalosti a obecná orientace, nikoli výklad specifických teoretických metod a přístupů.

Všechny tyto obecné znalosti by měl být schopen s nadhledem aplikovat i na dílčí lingvistické oblasti (románská lingvistika, lingvistika studovaného oboru).

Témata:

1. Stěžejní práce z obecné lingvistiky.

2. Stěžejní práce z románské jazykovědy.

3. Stěžejní práce z oborové lingvistiky.

4. Charakteristika předmětu zkoumání, metod a postupů obecné lingvistiky.

5. Charakteristika předmětu zkoumání metod a postupů románské jazykovědy.

6. Charakteristika předmětu zkoumání, metod a postupů oborové lingvistiky.

7. Problémy současné obecné lingvistiky.

8. Problémy současné románské jazykovědy.

9. Problémy současné oborové lingvistiky.

10. Filozofie jazyka v současné době.

11. Metodologické problémy lingvistiky.

Literatura

a) Literatura základní:

· Čermák, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Pražská imaginace, 1997 (několik dalších vydání).

· Čermák, František. Základy lingvistické metodologie. Praha: UK, 1993.

· Černý, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996.

· Hajičová, Eva; Panevová, Jarmila; Sgall, Petr. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. I. svazek – Teoretická lingvistika. Praha: Karolinum, 2002.

· Karlík, P.; Nekula, M.; Pleskalová, J. (Eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002.

· Haegeman, Liliane. Introduction to Government and Binding Theory. Oxford (UK) − Cambridge (USA): Blackwell Publishers 1994², (1. vyd. 1991).

· Posner, Rebecca. The Romance Languages: A Linguistic Introduction. New York: 1966 (šp. překlad aktualizovaného vydání Las Lenguas Romances. Madrid: Cátedra, 1996).

· Šabršula, Jan a kol. Základy jazykovědy pro romanisty, I-II. (Skripta FFKU). Praha: SPN, 1983.

b) Literatura doporučená

· Campbell, L. – Poser, W. J. Language Classification. History and Method. Cambridge, Cambridge University Press, 2008.

· Ducrot, Oswald; Todorov, Tzvetan. Dictionnaire encyclopédique des sciences du langage. Paris: Editions du Seuil, 1972.

· Hjelmslev, Louis. Jazyk. Praha: Academia 1971.

· Lausberg, Heinrich. Romanische Sprachwissenschaft, I-II. Berlin, 1956-1962 (1963²).

· Lyons, John. Introduction to Theoretical Linguistics. Cambridge University Press, 1979.

· Lyons, John. Semantics. Cambridge, London, New York, Melbourne: Cambridge University Press, 1977.

· Machová, Svatava; Švehlová, Milena. Sémantika & pragmatika jako lingvistické disciplíny. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1996.

· Marvan, Jiří. Brána jazykem otvíraná (aneb o češtině světové). Praha: Academia, 2004.

· Mathesius, Vilém. Jazyk, kultura a slovesnost. Praha: Odeon, 1982.

· Palková, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: UK, 1994.

· Tagliavini, Carlo. Le origini delle lingue neolatine. Bologna: 1949 (1959³, 1964⁴, 1969⁵, 1972⁶.

· Rodríguez Adrados, Francisco. Lingüística estructural, I-II. Madrid: Gredos, 1974².

· Saussure, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Odeon, 1989.

· Sgall, Petr a kol. Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha: Academia, 1986.

· Skalička, Vladimír. (Čermák, F; Čermák, J; Čermák, P; Poeta, C. – Eds.) Souborné dílo, I-III. Praha: Karolinum, 2004-2006.

· Šabršula, Jan. Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, I-II. (Skripta FF UK v Praze). Praha: SPN, 1980.

· Vachek, Josef. A Prague School Reader in Linguistics. Bloomington & London: Indiana University Press, 1964 (1967³).

Obecná lingvistika

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Zkouška z obecné lingvistiky má prokázat, že doktorand soustavně studuje obecnělingvistickou literaturu a je erudovaným znalcem základních pojmů a problémů. Měl by se orientovat jak v tradičnější obecné lingvistice 20. století (strukturalismus, pražská škola atd.), tak i v přístupech novějších a nejnovějších (generativismus, kognitivní lingvistika, teorie optimality atd.). Předmět zahrnuje též seznámení se specifičtějšími lingvistickými disciplínami (sociolingivistika, psycholingvistika). Od doktoranda se očekává, že bude schopen témata, jež jsou uvedena dále, traktovat obecně i z hlediska nejrůznějších teoretických přístupů.

Témata:

1. Vnitřní diferenciace pojmu jazyk.

2. Jazykový znak a jeho fungování.

3. Systém a struktura v jazyce.

4. Funkce jazyka.

5. Jazyk a komunikace.

6. Vnější a vnitřní lingvistika.

7. Jazyk a společnost – sociolingvistika.

8. Jazyk a vědomí – psycholingvistka.

9. Jazyk a etnikum – etnolingvistika a antropolingvistika.

10. Jazyk a myšlení – filozofie jazyka.

11. Jazyk a jeho uživatelé – pragmatická lingvistika.

12. Původ řeči a obecné principy vývoje jazyků.

13. Ontogeneze a fylogeneze jazyka.

14. Genealogická klasifikace jazyků.

15. Otázka normy v jazyce.

16. Styl a stylistika.

17. Stratifikace jazykového systému.

18. Výrazový plán jazyka − fonetika.

19. Problémy fonologie.

20. Významový plán jazyka – sémantika.

21. Onomatologická rovina jazyka – lexikologie.

22. Lexikální morfologie – tvoření slov.

23. Gramatická morfologie.

24. Syntaktická rovina jazyka.

25. Hypersyntaktická rovina jazyka.

Literatura

a) Literatura základní:

· Čermák, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Pražská imaginace, 1997.

· Černý, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998.

· Erhart, Adolf. Základy jazykovědy. Praha: SPN, 1984.

· Palek, Bohumil. Základy obecné jazykovědy. Praha: SPN, 1989.

· Hajičová, E.; Panevová, J; Sgall, P. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky (I. svazek – Teoretická lingvistika). Praha: Karolinum, 2002

· Saussure, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Odeon, 1989.

· Skalička, Vladimír. (Čermák, F; Čermák, J; Čermák, P; Poeta, C. – Eds.) Souborné dílo, I-III. Praha: Karolinum, 2004-2006.

· Šabršula, Jan a kol. Základy jazykovědy pro romanisty. (Skripta FFKU). Praha: SPN, 1983.

b) Literatura doporučená

· Alonso Cortés, Ángel. Lingüística. Madrid: Gredos, 2002.

· Arens, Hans. La lingüística. Sus textos y su evolución desde la antigüedad hasta nuestros días, I-II. Madrid: Gredos, 1975.

· Aronoff, Mark; Rees Miller, Janie. The Handbook of Linguistics. Oxford: Blackwell, 2003.

· Austin, John Langshaw. Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia, 2000.

· Bally, Charles. Le langage et la vie. Paris 1926; Zürich 1936³.

· Bečka, Josef V. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992.

· Benveniste, E. Problčmes de linguistique générale, I- II. Paris: Gallimard, 1974.

· Bloomfield, L. Le langage. Paris: Payot, 1970.

· Bühler, Karl. Teoría del lenguaje. Madrid: Revista de Occidente , 1950 (1961²).

· Campbell, L. – Poser, W. J. Language Classification. History and Method. Cambridge, Cambridge University Press, 2008.

· Corbin, D. Morphologie dérivationnelle et structuration du lexique, I-II. Tübingen: Niemeyer, 1987 (reprint: Villeneuve d’Ascq: Presses Universitaires du Septentrion, 1991; coll. Sens et structures, 2 sv.).

Coseriu, Eugenio. El hombre y su lenguaje (Estudios de teoría y metodología lingüística). Madrid: Gredos, 1977.

· Coseriu, Eugenio. Introducción a la lingüística. Madrid: Gredos, 1986.

· Coseriu, Eugenio. Teoría del lenguaje y lingüística general. Madrid: Gredos, 1962.

Crystal, David. Enciclopedia del lenguaje de la Universidad de Cambridge. Madrid: Taurus, 1994.Fernández Pérez, Milagros. Introducción a la lingüística. Barcelona: Ariel, 1990.

· Filipec, Jan ; Čermák, František. Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985.

· Fishman, Joshua A. Sociolinguistique. Bruxelles – Paris: Labor – Nathan, 1971.

· Fuchs, Catherine; Le Goffic, Pierre. Les linguistiques contemporaines (Repčres théoriques). Paris: Hachette Livre, 2002. (Nouvelle édition entičrement remise ŕ jour par les soins de C. Fuchs).

Gleason, H. A. Introducción a la lingüística descriptiva. Madrid: Gredos, 1970.Greimas, A. J. Semántica estructural. Madrid: Gredos, 1971.

· Gutiérrez Ordóńez, Salvador. Introducción a la Semántica. Madrid: Síntesis, 1990.

· Haegeman, Liliane. Introduction to Government and Binding Theory. Oxford (UK) − Cambridge (USA): Blackwell Publishers, 1994², (1. vyd. 1991).

· Hagčge, Claude. Člověk a řeč (Lingvistický příspěvek k humanitním vědám). Praha: Karolinum, 1998.

· Hagčge, Claude. La grammaire générative. 1976.

· Hjelmslev, Louis. Jazyk. Praha: Academia, 1971.

· Hjelmslev, Louis. O základech teorie jazyka. Praha: Academia, 1972.

· Hjelmslev, Louis. Principes de grammaire générale. Copenhague: Hřst & Sřn, 1928.

· Jakobson, Roman. O. Fundamentos del lenguaje. Madrid: Ciencia Nueva, 1967.

· Labov, William. Sociolinguistique. Paris: Éditions de Minuit, 1976.

· Levinson, S. C. Pragmática. Barcelona: Teide, 1989.

· López Morales, Humberto. Sociolingüística. Madrid: Gredos, 1993^2.

· Luschützky, Hans Christian. Uvedení do typologie jazyků. Praha: FF UK, 2003.

· Lyons, John. Introducción en la lingüística teórica. Barcelona: Teide, 1970 (1986⁸).

· Lyons, John. Semantics. Cambridge, London, New York, Melbourne: Cambridge University Press, 1977.

· Machová, Svatava (Ed.). Principy strukturní syntaxe (Antologie), I-II. Praha: SPN, 1974-1977. (Skripta MFF UK).

· Machová, Svatava − Švehlová, Milena. Sémantika & pragmatika jako lingvistické disciplíny. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1996.

· Marcellesi, J. B.; Gardin, B. Introducción a la sociolingüística. Madrid: Gredos, 1978.

· Martinet, André. Éléments de linguistique générale. Paris: Colin, 1960.

· Marvan, Jiří. Brána jazykem otvíraná (aneb o češtině světové). Praha: Academia, 2004.

· Mathesius, Vilém. Jazyk, kultura a slovesnost. Praha: Odeon, 1982.

· Moreno Cabrera, Juan Carlos. Curso Universitario de Lingüística General, I. Madrid: Síntesis, 1991.

· Moreno Cabrera, Juan Carlos. Curso Universitario de Lingüística General, II. Madrid: Síntesis, 1994.

· Moreno Cabrera, Juan Carlos: Fundamentos de Sintaxis General. Madrid, Síntesis 1987.

· Palková, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: UK, 1994.

· Pinker, Stephen. El instituto del lenguaje: cómo crea el lenguaje la mente. Madrid, Alianza, 1995.

· Porzig, Walter. El mundo maravilloso del lenguaje. Madrid, Gredos 1964.

· Radford, Andrew et al. Introducción a la lingüística. Madrid – Cambridge: Cambridge University Press, 2004.

· Reyes, Graciela. La pragmática lingüística. Barcelona: Montesinos, 1990.

· Rodríguez Adrados, Francisco. Lingüística estructural, I-II. Madrid: Gredos, 1974².

· Rotaetxe Amusategi, Karmele. Sociolingüística. Madrid: Síntesis, 1990.

· Ruwet, Nicolas. Introduction ŕ la grammaire générative. 1968.

· Sapir, Edward. Le langage. Paris: Payot, 1953.

· Searle, John. Speech acts: An essay in the Philosophy of Language. Cambridge University Press, 1969.)

· Sgall, Petr a kol. Generativní popis jazyka a česká deklinace. Praha: Academia, 1967.

· Sgall, Petr a kol. Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha: Academia, 1986.

· Schlieben-Lange, Brigitte. Pragmática lingüística. Madrid: Gredos ,1987.

· Simone, Raffaele. Fundamentos de Lingüística. Barcelona: Ariel, 1990.

· Snell, Bruno. La estructura del lenguaje. Madrid: Gredos, 1966.

· Solncev, Vadim M. Systém a struktura v jazyce. Praha: Academia, 1981.

· Tesničre, Lucien. Éléments de syntaxe structurale. 1974².

· Tusón, Jesús. Lingüística: una introducción al estudio del lenguaje, con textos comentados y ejercicios. Barcelona: Barcanova, 1984.

· Ullmann, Stephen. Semantics. Oxford: Barnes & Noble; New York: Blackwell,1962.

· Vachek, Josef. A Prague School Reader in Linguistics. Bloomington & London: Indiana University Press, 1964 (1967³).

· Vrhel, František: Základy etnolingvistiky. (Skripta FF UK) Praha: SPN, 1981.

Dějiny lingvistiky

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Cílem předmětu je přivést doktorandy ke zvládnutí informací o dějinách lingvistiky, jež by měly tvořit vědomostní základ každého lingvisty. Předmět zahrnuje průřez dějinami lingvistického myšlení. U nejstarší a starší etapy (tj. zhruba do 19. století) by měl být student schopen odlišit to, co je dnes zajímavé spíše jen jako historická skutečnost, od toho, co v jistém smyslu přežívá dodnes, co má význam pro dnešní lingvistiku. V dějinách lingvistiky 20. století je zvláštní pozornost věnována strukturalismu, samozřejmě pražskému, ale nejen jemu – student by byl schopen porovnat americký strukturalismus se školami evropskými. Součástí předmětu jsou i přístupy novější a nové (generativismus apod.), vždy ale v historické perspektivě, tj. v kontextu dějin lingvistiky, nikoli jako objekt detailního popisu (ten je tématem jiných předmětů).

Témata:

1. Bibliografie k dějinám lingvistiky − stěžejní práce.

2. Tradice − starověk, středověk, novověk do počátku 19. století.

3. Historicko-srovnávací jazykověda − zakladatelé, komparatisté, naturalisté, mladogramatikové, kritikové mladogramatismu.

4. Humboldtovský směr v lingvistice − W. von Humboldt, novohumboldtovci, Vosslerův estetický idealismus, neolingvistika.

5. Lingvistická geografie a dialektologie.

6. Zakladatelé a vrcholní představitelé románské lingvistiky.

7. Ferdinand de Saussure − vznik strukturální lingvistiky, Saussurovi předchůdci.

8. Strukturalistické školy − ženevská, pražská, kodaňská, americký deskriptivismus, ostatní.

9. Pražská škola a funkční lingvistika − podrobněji.

10. Generativní a transformační lingvistika.

11. Nové směry v lingvistice.

12. Významní představitelé obecné lingvistiky v románských zemích.

Literatura

a) Literatura základní:

· Černý, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996.

· Vachek, Josef (ed.). U základů pražské jazykovědné školy. Praha: Academia, 1970.

· Vachek, Josef (ed.). Z klasického období pražské školy1925-1945. Praha: Academia, 1972.

b) Literatura doporučená - obecná:

· Bloomfield, Leonard. Le langage. Paris: Payot, 1970.

· Fontaine, Jacqueline. Le Cercle linguistique de Prague. Tours: Maison Mame, 1974. (Španělský překlad El Círculo Lingüístico de Praga. Madrid: Gredos, 1980).

· Horálek, Karel. Filosofie jazyka. Praha: AUC, 1967.

· Harris, Zellig Sabbetai. Methods in Structural Linguistics. Chicago, University of Chicago Press, 1951.

· Saussure, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Odeon, 1989.

· Vachek, Josef. The Linguistic School of Prague (An Introduction to its Theory and Practice). Bloomington and London: Indiana University Press, 1966.

Literatura doporučená – v jednotlivých románských jazycích:

· Arens, Hans. La lingüística. Sus textos y su evolución desde la antigüedad hasta nuestros días, I-II. Madrid: Gredos, 1975.

· Bierwisch, Manfred. El estructuralismo: historia, problemas, métodos. Barcelona: Tusquets, 1971.

· Bloomfield, Leonard. A linguagem.

· Bloomfield, Leonard. Lenguaje. Lima: Universidad de San Marcos, 1964.

· Bolelli, Tristano. Linguistica generale, strutturalismo, linguistica storica. Pisa, Nistri-Lischi 1971.

· Bühler, Karl. Teoría del lenguaje. Madrid, Revista de Occidente 1950, 1961².

· Coseriu, Eugenio. Teoría del lenguaje y lingüística general. Madrid: Gredos, 1962.

· Coseriu, Eugenio. Tradición y novedad en la ciencia del lenguaje (Estudios de Historia de la Lingüística). Madrid: Gredos, 1977.

· Donzé, Roland. La Grammaire générale et raisonnée de Port-Royal. Berne: Francke, 1967.

· Ducrot, Oswald – Todorov, Tzvetan. Dictionnaire encyclopédique des sciences du langage. Paris: Editions du Seuil, 1972.

· Ducrot, Oswald − Todorov, Tvetan. Diccionario enciclopédico de las ciencias del lenguaje.

· Fernández Couceiro, Eduardo. El pensamiento lingüístico de Vilém Mathesius (I). In El hispanismo en la República Checa III, Praga 2002, pp. 91-126.

· Formigari, Lia: Il linguaggio. Storia delle teorie. Bari-Roma, Laterza, 2005²

· Fuchs, Caterinne – Legoffic, Pierre. Initiation aux problčmes de linguistique contemporaine. Paris: Hachette Livre, 2002. (Nouvelle édition entičrement remise ŕ jour par les soins de C. Fuchs).

· Gleason, H. A., Jr. Introduction ŕ la linguistique. Paris: Larousse, 1969.

· Gleason, H. A. Introducción a la lingüística descriptiva. Madrid: Gredos, 1970.

· Greimas, A. J. Sémantique structurale. 1966.

· Hadlich, Roger. Gramática transformativa del espańol. Madrid: Gredos, 1975.

· Hockett, Charles F. Curso de lingüística moderna. Buenos Aires: Eudeba, 1971.

· Chomsky, Noam. El lenguaje y el entendimiento. Barcelona: Seix Barral, 1971.

· Chomsky, Noam. Lingüística cartesiana (Un capítulo de la historia del pensamiento racionalista). Madrid: Gredos, 1969.

· Ivić, Milka. Trends in Linguistics. London-Haag-Paris: Mouton, 1965 (1970²).

· Kovacci, Ofelia. Tendencias actuales de la gramática. Buenos Aires: Ed. Columbia, 1966.

· Kukenheim, Louis. Contributions ŕ l´ histoire de la grammaire italienne, espagnole et française ŕ l´ époque de la Renaissance. Amsterdam: 1932.

· Kukenheim, Louis. Esquisse historique de la linguistique française et de ses rapports avec la linguistique générale. Leiden: 1962 (1966²).

· Lara, Luis Fernando. El concepto de norma en lingüística. México: El Colegio de México, 1976.

· Lehmann, Winfred P. Introducción a la lingüística histórica. Madrid: Gredos, 1969.

· Lepschy, Giulio C. La linguistica strutturale. Torino: Einaudi, 1966.

· Lepschy, Giulio. La lingüística estructural. Barcelona: Ed. Anagrama,1971.

· Lepschy, Giulio. La linguistique structurale. Paris: 1969.

· Leroy, Maurice. Las grandes corrientes de la lingüística. México: Fondo de Cultura Económica, 1969.

· Leroy, Maurice. Profilo storico della linguistica moderna. Bari: Laterza, 1965.)

· Leroy, Morice. Les grands courants de la linguistique moderne. Bruxelles: Presses universitaires de Bruxelles & Paris, Presses universitaires de France, 1964 (19712).

· Llorente Maldonado, Antonio. Teoría de la lengua e historia de la lingüística. Madrid: Ed. Alcalá, 1967.

· Malmberg, Bertil. La linguistica contemporanea. Bologna: Il Mulino, 1972.

· Malmberg, Bertil. Les nouvelles tendences de la linguistique. Paris: Presses Universitaires de France, 1966.

· Malmberg, Bertil. Los nuevos caminos de la lingüística. México: Siglo XXI, 1967.

· Meillet, Antoine. Linguistique historique et linguistique générale, I-II. Paris: Champion, 1926 & 1938 (Klincksieck 19522).

· Moreno Cabrera, Juan Carlos. Introducción a la lingüística (Enfoque tipológico y universalista). Madrid: Síntesis, 1997.

· Mounin, Georges. Histoire de la linguistique des origines au XXe sičcle. Paris: Presses universitaires de France, 1967.

· Mounin, Georges. Histoire de la linguistique du XXe sičcle. Paris: Presses universitaires de France, 1972.

· Mounin, Georges. Historia de la lingüística del siglo XX. Madrid: Gredos, 1968.

· Mounin, Georges. Historia de la lingüística desde los orígenes hasta el siglo XX. Madrid: Gredos, 1968.

· Paveau, Marie-Anne – Sarfatti, Georges-Elia. Les grandes théories de la linguistique. Paris: Armand de Colin, 2003.

· Righi, Gaetano. Breve historia de la filología clásica. Barcelona: Labor, 1967.

· Righi, Gaetano. Breve storia della filologia classica. Firenze: Sansoni, 19??

· Robins, Robert H. Breve historia de la lingüística. Madrid: Cátedra, 2000.

· Robins, Robert H. Storia della linguistica. Bologna: Il Mulino, 1971.

· Sapir, Edward. El lenguaje. México: Fondo de Cultura Económica, 1954 (1966³).

· Sapir, Edward. Le langage. Paris: Payot, 1953.

· Szemerényi, Oswald. Introducción a la lingüística comparativa. Madrid: Gredos, 1978.

· Tagliavini, Carlo. Introduzione alla glottologia, I-II. Bologna: 1963.

· Tagliavini, Carlo. Panorama di storia della linguistica. Bologna: 1968².

· Tagliavini, Carlo. Storia della linguistica. Bologna: Pŕtron, 1970³.

· Valverde, José María: Guillermo de Humboldt y la filosofía del lenguaje. Madrid, Gredos 1955.

· Vendryes, Jean. El lenguaje (Introducción lingüística a la Historia). México: UTEHA, 1958. [Contiene un extenso estudio de Antonio María Badía Margarit y José Roca Pons ”Panorama de la lingüística moderna”, pgs. 1-79.]

· Wilamowitz-Moellendorf, U. von. Storia della filologia. Torino: Einaudi, 1967.

· Wotjak, Gerd. Investigaciones sobre la estructura del significado. Madrid: Gredos,1979.

Ročenky a časopisy:

· Cahiers de Ferdinand de Saussure, Genčve.

· Travaux du Cercle linguistique de Prague, I-VII (TCLP), Praha. Obnovená řada vychází od roku 1990.

· Travaux linguistique de Prague, I-IV (TLP), Praha.

• Travaux du Cercle linguistique de Copenhague. Křbehavn.

Románská jazykověda

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· doc. PhDr. Jiří Felix, CSc.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Zkouška má prokázat, že doktorand je orientován v romanistické literatuře a že ovládá poznatky předpokládané u každého vzdělaného romanisty. Většina doktorandů se ve své práci sice věnuje jednomu (příp. dvěma) konkrétním románským jazykům, nezbytnou součástí jejich odborné kompetence musí být ale také orientace v románské jazykovědě jako samostatné disciplíně. Předmět zahrnuje jak studium románských jazyků obecně (jejich vznik a vývoj, klasifikace atd.), tak i analýzu jednotlivých skupin románských jazyků (galorománské, iberorománské atd.). Doktorand musí v tomto předmětu prokázat též orientaci v dějinách romanistiky. Důležité je, aby byl schopen problémy jazyka, který je předmětem jeho studia, nahlížet také z hlediska obecně románského, aby byl schopen vidět historické i jiné souvislosti mezi románskými jazyky.

Témata:

1. Srovnávací indoeuropeistika − dějiny, postupy a metody, možnosti. Místo latiny mezi indoevropskými jazyky.

2. Vznik latiny − souvislosti: italické jazyky, etruština.

3. Vývoj latiny − periodizace, památky, charakteristika jednotlivých fází.

4. Klasifikace románských jazyků − problémy. Románie východní a západní, centrální a periferní, Romania continua.

5. Vznik románských jazyků − názory.

6. Dějiny romanistiky, bibliografie.

7. Romanistika v ČR.

8. Jazyky galorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy.

9. Jazyky iberorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy.

10. Jazyky italorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy.

11. Jazyky balkánskorománské − rozšíření, vnitřní diferenciace; charakteristika fonetická, morfologická, lexikální; specifické rysy.

12. Typologická charakteristika latiny a románských jazyků.

Literatura

a) Literatura základní:

· Ducháček, Otto a kol. Bibliografické uvedení do románské jazykovědy, I-II. (Skripta FF UJEP v Brně). Praha: SPN, 1963.

· Lausberg, Heinrich. Romanische Sprachwissenschaft, I-II. Berlin, 1956-1962 (1963²) (šp. překlad: Lausberg, Heinrich. Lingüística románica, I-II. Madrid: Gredos, 1965-1966.

· Posner, Rebecca. The Romance Languages: A Linguistic Introduction. New York: 1966 (šp. překlad: Posner, Rebecca. Las Lenguas Romances. Madrid: Cátedra, 1996.

· Šabršula, Jan a kol. Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, I-II. (Skripta FF UK v Praze). Praha: SPN,1980.

· Tagliavini, Carlo. Le origini delle lingue neolatine. Bologna: 1949 (1959³, 1964⁴, 1969⁵, 1972⁶. (Šp. překlad Orígenes de las lenguas neolatinas. México: Fondo de Cultura Económica, 1973.)

· Vidos, Benedek Elemér. Manuale di linguistica romanza. Firenze: 1959. (Šp. překlad Manual de lingüística románica. Madrid: 1963, 1973².)

b) Literatura doporučená:

Starší práce:

· Diez, Friedrich. Grammatik der romanischen Sprachen, I-III. Bonn: 1836-1843 (1882⁵).

· Diez, Friedrich: Etymologisches Wörterbuch der romanischen Sprachen. Bonn: 1854, 1878⁴, 1887⁵.

· Ettmayer, Karl von. Vademecum für Studierende der romanischen Philologie. Heidelberg: 1919.

· Gröber, Gustav (Ed.). Grundriss der romanischen Philologie, I-II. Strasbourg: 1888 (1904-1906²).

· Meyer-Lübke, Wilhelm. Grammatik der romanischen Sprachen. Bonn: 1890-1902.

· Meyer-Lübke, Wilhelm. Romanisches etymologisches Wörterbuch (REW). 1911.

· Meyer-Lübke, Wilhelm. Einführung in das Studium der romanischen Sprachwissenschaft. Heidelberg: 1901 (1920³).

· Zauner, Adolf. Romanische Sprachwissenschaft, I-II. Leipzig: 1905 (1914 -1915³, 1921-1926⁴ ).

Novější práce:

· Adams, J. N. The Regional Diversification of Latin. 200 BC - AD 600. Cambridge, Cambridge University Press, 2007.

· Canfield, Delos Lincoln − Davis, John Cary. An Introduction to Romance Linguistics. Carbondale and Edwardsville (USA): Southern Illinois University Press, 1975.

· Elcock, W. D. The Romance Languages. London: 1960 (New York: 1966).

· Hall, Robert A., Jr. Comparative Romance Grammar, I – External History of the Romance Languages, II – Proto-Romance Phonology. New York: 1974-1976.

· Holtus, Günter et alii. Lexikon der Romanistischen Linguistik, I-VII. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 1988-1998.

· Kuhn, Alwin. Romanische Philologie I. Die romanischen Sprachen. Bern: 1951.

· Meier, Harry: Die Entstehung der romanischen Sprachen und Nationen. Frankfurt am Main: 1941.

· Pei, Mario. The Story of Latin and the Romance Languages. New York: 1976.

· Rohlfs, Gerhard. Die lexikalische Differenzierung der romanischen Sprachen. Versuch einer romanischen Sprachgeographie. München: 1954.

· Rohlfs, Gerhard. Einführung in das Studium der romanischen Philologie. Heidelberg: 1966².

· Rohlfs, Gerhard. Romanische Philologie, I-II. Heidelberg: 1950-1952.

· Wartburg, Walther von. Die Ausgliederung der romanischen Sprachräume. 1936 in ZRPh; knižně Bern: 1950.

· Wartburg, Walther von. Die Entstehung der romanischen Völker. Halle an der Saale: 1939.

· Wartburg, Walther von. Französisches Etymologisches Wörterbuch, I-XX. 1922-1970.

Práce publikované v románských jazycích:

· Ascoli, Graziadio Isaia. Saggi ladini. (Archivio Glottologico Italiano, I). Torino: 1873.

· Auerbach, Erich. Introduction aux études de philologie romane. Frankfurt am Main: 1949 (1961², 1965³).

· Ball, Willy. Introduction aux études de linguistique romane, avec considération spéciale de la linguistique française. Paris: 1966.

· Bec, Pierre. Manuel pratique de philologie romane. Paris: I 1970, II 1971.

· Bourciez, Édouard. Éléments de linguistique romane. Paris: Klincksieck, 1910 (1923², 1946⁴, 1967⁵).

· Camproux, Charles. Les langues romanes. Paris: 1974.

· Clédat, Léo. Manuel de phonétique et morphologie romanes. Paris: 1925.

· Dauzat, Albert. La géographie linguistique. 1922.

· Diez, Friedrich. Grammaire des langues romanes, I-III. 1874-1876.

· Gilliéron, Jules. Atlas linguistique de la France. 1902-1910.

· Guarnerio, Pier Enea. Fonologia romanza. Milano: 1918.

· Iordan, Iorgu − Manoliu, Maria. Introducere în lingvistica romanică. Bucureşti: 1965. (Šp. překlad Manual de lingüística románica, I-II. Madrid: Gredos, 1972.)

· Iordan, Iorgu et alii. Crestomaţie romanică. Bucureşti: I 1962, II 1965, III-1 1968, III-2 1971, III-3 1974.

· Iordan, Iorgu. Introducere în studiul limbilor romanice. Iaşi: 1932.

· Iordan, Iorgu. Lingüística románica. Madrid: 1967.

· Iordan, Iorgu. Lingvistica romanică. Bucureşti: 1943.

· Iordan, Iorgu. Lingvistica romanică. Evoluţie. Curente. Metode. Bucureşti: 1962.

· Iordan, Iorgu; Orr, John. Introduzione alla linguistica romanza. Torino: 1973.

· Manoliu Manea, Maria. Gramatica comparată a limbilor romanice. Bucureşti: 1971.

· Meyer-Lübke, Wilhelm. Grammaire des langues romanes, I-IV. Paris: 1890-1906.

· Meyer-Lübke, Wilhelm. Introducción a la lingüística románica. Madrid: 1926.)

· Millardet, Georges. Linguistique et dialectologie romanes. Problčmes et méthodes. Montpellier: 1921-1923.

· Monteverdi, Angelo. Manuale di avviamento agli studi romanzi. Le lingue romanze. Milano: 1952.

· Niculescu, A. et alii. Manual de ligvistica romanică, I −Latinitate-Romanitate. Bucureşti: 1975.

· Papahagi, Tache. Fonetică romanică. Bucureşti: 1943.

· Pop, Sever. Encyclopédie de la philologie romane. Langues et dialectes de la Romania. Louvain: 1956-1957.

· Renzi, Lorenzo. Introducción a la filología románica. Madrid: Gredos, 1982.

· Renzi, Lorenzo. Introduzione alla filologia romanza. Bologna: Il Mulino, 1976 (1978²)

· Savj-Lopez, Paolo. Le origini neolatine. Milano: 1920.

· Savj-Lopez, Paolo. Orígenes neolatinos. Barcelona-Buenos Aires: Ed. Labor, 1935.

· Tagliavini, Carlo. Le origini delle lingue neolatine. Bologna: 1949 (1959³, 1964⁴, 1969⁵, 1972.

· Tagliavini, Carlo. Orígenes de las lenguas neolatinas. México: Fondo de Cultura Económica, 1973.

· Varvaro, Alberto. Storia, problemi e metodi della linguistica romanza. Napoli: 1968.

· Wartburg, Walther von. Évolution et structure de la langue française. 1934.

· Wartburg, Walther von. La fragmentación lingüística de la Romania. Madrid: Gredos, 1952.

· Wartburg, Walther von. La posizione della lingua italiana nel mondo neolatino. 1936.

· Wartburg, Walther von. Les origines des peuples romans. Paris: 1941.

· Zauner, Adolf. Principii de filologie romanică. Lexicon şi vocalism. Piteşti: 1935.

Oborová lingvistika

Způsob zakončení: zkouška

Přednášející:

· doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D.

· doc. PhDr. Jiří Felix, CSc.

· prof. PhDr. Sylva Hamplová, CSc

· PhDr. Hana Loucká, CSc.

· PhDr. Jan Radimský, Ph.D.

· Mgr. Pavel Štichauer, Ph.D.

· prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc.

Anotace předmětu:

Zkouška z oborové lingvistiky prokáže doktorandovu znalost lingvistiky oboru (konkrétního románského jazyka), kterému se věnuje ve své práci. Znamená to, že by měl prokázat teoretickou znalost všech rovin studovaného jazyka. V předmětu bude proto věnována pozornost fonetice a fonologii studovaného jazyka, jeho morfologii, syntaxi a slovotvorbě. Stranou nezůstanou ani otázky vývoje jazyka (doktorand musí prokázat znalost hlavních etap vývoje daného jazyka) a další možné aspekty jeho studia (sociolingvistika, dialektologie atd.). Předpokladem zmiňovaných znalostí je pochopitelně orientace v bibliografii. Proto uchazeč předloží seznam prostudovaných prací z oboru a seznam prostudovaných monografií souvisejících s tématem disertační práce a bude o nich referovat.

V jednotlivých jazycích budou předmětem zájmu tato témata:

Francouzský jazyk:

1. Bibliografická informovanost (gramatiky současné francouzštiny; stěžejní díla francouzské lingvistiky, nejnovější práce).

2. Fonetická charakteristika hlásek v současné francouzštině.

3. Charakteristika fonologického systému současné francouzštiny.

4. Morfologie současné francouzštiny.

5. Syntax současné francouzštiny.

6. Lexikologie a sémantika současné francouzštiny.

7. Typologická charakteristika současné francouzštiny.

8. Pragmatické aspekty současné francouzštiny.

9. Místo francouzštiny mezi románskými jazyky.

10. Sociolingvistická situace ve Francii a v zemích francouzského jazyka.

11. Varianty současné francouzštiny.

12. Specifické rysy francouzských dialektů.

13. Hlavní etapy historického vývoje francouzštiny.

Italský jazyk:

1. Bibliografická informovanost (gramatiky současné italštiny; stěžejní díla italské lingvistiky, nejnovější práce).

2. Fonetická charakteristika hlásek v současné italštině.

3. Charakteristika fonologického systému současné italštiny.

4. Morfologie současné italštiny.

5. Syntax současné italštiny.

6. Lexikologie a sémantika současné italštiny.

7. Typologická charakteristika současné italštiny.

8. Pragmatické aspekty současné italštiny.

9. Místo italštiny mezi románskými jazyky.

10. Sociolingvistická situace v Itálii.

11. Varianty současné italštiny.

12. Specifické rysy italských dialektů.

13. Hlavní etapy historického vývoje italštiny.

Portugalský jazyk:

1. Charakteristika zvukového plánu z hlediska fonetického.

2. Fonologický systém současné evropské portugalštiny.

3. Kritéria vymezení slovních druhů v současné evropské portugalštině, jejich lingvistická interpretace a gramatické kategorie.

4. Lingvistická charakteristika syntaktických metod a jejich aplikace na současnou evropskou portugalštinu (závislostní syntax, valenční teorie, rozbor na bezprostřední složky).

5. Lingvistický pohled na vztah věty a výpovědi v současné evropské portugalštině (modalita, aktuální členění).

6. Charakteristika a problematika větných členů v současné evropské portugalštině.

7. Charakteristika a problematika souvětí v současné evropské portugalštině.

8. Vztah mezi funkcí v jazyce a prostředky k jejímu vyjádření v současné evropské portugalštině.

9. Lexikologie současné evropské portugalštiny a její hlavní problémy (např. tvoření slov a obohacování slovní zásoby).

10. Typologická charakteristika současné evropské portugalštiny

11. Kontrastivní pohled na evropskou a brazilskou variantu portugalštiny.

12. Hlavní etapy vývoje portugalštiny.

Rumunský jazyk:

1. Bibliografická informovanost (gramatiky současné rumunštiny; stěžejní díla rumunské lingvistiky, nejnovější práce).

2. Fonetická charakteristika hlásek v současné rumunštině.

3. Charakteristika fonologického systému současné rumunštiny.

4. Morfologie současné rumunštiny.

5. Syntax současné rumunštiny.

6. Lexikologie a sémantika současné rumunštiny.

7. Typologická charakteristika současné rumunštiny.

8. Pragmatické aspekty současné rumunštiny.

9. Místo rumunštiny mezi románskými jazyky.

10. Sociolingvistická situace v Rumunsku.

11. Varianty současné rumunštiny.

12. Specifické rysy rumunských dialektů.

13. Hlavní etapy historického vývoje rumunštiny.

Španělský jazyk:

1. Bibliografická informovanost (gramatiky současné španělštiny; stěžejní díla španělské lingvistiky, nejnovější práce).

2. Fonetická charakteristika hlásek v současné španělštině.

3. Charakteristika fonologického systému současné španělštiny.

4. Morfologie současné španělštiny.

5. Syntax současné španělštiny.

6. Lexikologie a sémantika současné španělštiny.

7. Typologická charakteristika současné španělštiny.

8. Pragmatické aspekty současné španělštiny.

9. Místo španělštiny mezi románskými jazyky.

10. Sociolingvistická situace na Pyrenejském poloostrově.

11. Varianty současné španělštiny.

12. Specifické rysy dialektů španělštiny.

13. Specifické rysy americké španělštiny.

14. Hlavní etapy historického vývoje španělštiny.

Literatura

a) Literatura základní:

Francouzský jazyk:

· Adam, J. M. Linguistique textuelle. Des genres de discours aux textes. Paris: Nathan, 1999.

· Combettes, B. Pour une grammaire textuelle. Bruxelles-Paris: Duculot, 1983.

· Charaudeau, P. Grammaire du sens et de l’expression. Paris: Hachette, 1992.

· Loucká, Hana. Introduction ŕ la linguistique textuelle. (La perspective fonctionnelle de l’énoncé et la cohérence textuelle. Praha: Karolinum, 2005.

· Maingueneau, D. Syntaxe du français. Paris, Hachette, 1994.

Italský jazyk

· Castellani, A. Grammatica storica della lingua italiana. Bologna: Il Mulino, 2000.

· Coletti, V. Storia dell’ italiano letterario. Dalle origini al Novecento. Torino: Einaudi, 1993.

· Dardano, Maurizio. La formazione delle parole nell’ italiano di oggi. Roma: Bulzoni, 1978.

· Dardano, Maurizio; Trifone, Pietro. Grammatica italiana con nozioni di linguistica. Bologna: Zanichelli, 1995³.

· De Mauro, Tullio. Storia linguistica dell’Italia unita. Bari: Laterza,1970².

· Devoto, Giacomo; Giacomelli, Gabriella. I dialetti delle regioni d’Italia. Firenze: Sansoni, 1972.

· Donati, C. La sintassi. Bologna, il Mulino 2007.

· Grossmann, M. – Rainer, F. (a cura di). La formazione delle parole in italiano. Tübingen: Niemeyer, 2004.

· Hamplová, Sylva. K problematice vidovosti italštiny. Praha: Univerzita Karlova, 1994.

· Hamplová, Sylva. Mluvnice italštiny. Praha: Leda, 2004.

· Hamplová, Sylva. Nástin vývoje italského jazyka. Praha: Karolinum, 2002.

· Ježek, E. Lessico. Bologna, il Mulino 2005.

· Lepschy, Laura; Lepschy, Giulio. La lingua italiana. Milano: Bompiani „Saggi tascalili“, 1995.

· Lo Duca, M. G. Creativitŕ e regole. Studio sull’acquisizione della morfologia derivativa dell’italiano, Bologna: il Mulino, 1990.

· Maiden, M. A Linguistic History of Italian. Pearson Professional Education Longman, 1995.

· Maiden, M. Interactive morphonology. Metaphony in Italy. London/New York: Routledge,1991.

· Migliorini, Bruno. Storia della lingua italiana, Firenze: Sansoni, 1960; Milano: Bompiani, „Saggi Tascabili“, 1998⁶.

· Moretti, B. et al. Linee di tendenza dell‘italiano contemporaneo, Atti del XXV congresso internazionale di studi della Societŕ linguistica italiana. Roma: Bulzoni, 1991 (1992).

· Radimský, Jan. Les composés italiens actuels. Paris: Cellule de recherche en linguistique, 2006.

· Renzi, L. - Salvi, G. - Cardinaletti, A. Grande grammatica italian di consultazione. 3 voll. Bologna, il Mulino, 2001².

· Scalise, S. - Bisetto, A. La struttura delle parole. Bologna, il Mulino 2008.

· Scalise, Sergio. Morfologia. Bologna: Il Mulino, 1994.

· Serianni Luca. Italiano. Torino: Garzanti, 1997

· Serianni Luca; Trifone Pietro. (a cura di). Storia della lingua italiana. Torino: Einaudi, 1994

· Sobrero A. (a cura di). Introduzione all’italiano contemporaneo. Le strutture. Roma-Bari: Laterza,1993.

· Štichauer, Pavel. Tvoření slov v současné italštině. Praha: Karolinum, 2007.

· Tekavčić, Pavao. Grammatica storica dell’ italiano, I-III. Bologna: Il Mulino, 1972.

Portugalský jazyk:

· Barbosa, Jorge Morais. Fonologia e Morfologia do Portuguęs. Coimbra: Almedina, 1994.

· Bechara, Evanildo. Moderna gramática portuguesa. Rio de Janeiro: Editora Lucerna, 2002³⁷.

· Castro, Ivo. Curso de história da Língua Portuguesa. Lisboa: Universidade Aberta, 1991.

· Cunha, Celso; Cintra, Luís Lindley. Nova gramática do portuguęs contemporâneo. Lisboa: Ediçőes Joăo Sá da Costa, 1984.

· Faria, Isabel Hub et al. (orgs.). Intruduçăo ŕ Linguística Geral e Portuguesa. Lisboa: Caminho, 1996.

· Holtus, Günter; Metzeltin, Michael; Schmitt, Christian (eds.). Lexikon der Romanistischen Linguistik: Galego, Portuguęs. Band VI, vol. 2, Tübingen: Niemeyer, 1994.

· Mateus, Maria Helena Mira et al. Gramática da Língua Portuguesa. Lisboa: Caminho, 2003.

· Mateus, Maria Helena Mira. Aspectos da Fonologia Portuguesa. Lisboa: INIC, 1982.

· Rio-Torto, Graça Maria. Morfologia derivacional: teoria e aplicaçăo ao portuguęs. Porto: Porto Editora, 1998.

· Teyssier, Paul. História da Língua Portuguesa. Trad. De Celso Cunha. Lisboa: Livraria Sá da Costa, 1984.

· Teyssier, Paul. Manuel de langue portugaise: Portugal – Brésil. Paris: Editions Klincksieck, 1976.

· Tláskal, Jaromír. Fonetika a fonologie evropské portugalštiny. Praha: Karolinum, 2006.

· Vilela, Mário. Estruturas Léxicas do Portuguęs. Coimbra: Almedina, 1979.

· Vilela, Mário. Estudos de Lexicologia do Portuguęs. Coimbra: Almedina, 1994.

· Vilela, Mário. Gramática de Valęncias: teoria e aplicaçăo. Coimbra: Almedina, 1992.

Rumunský jazyk:

· Coteanu, Ion. Structura şi evoluţia limbii române de la origini până 1860. Bucureşti: 1981.

· Coteanu, Ion (red.). Istoria limbii române, II. Bucureşti:1969.

· Cvasnîi Cătănescu, Maria. Limba română. Origini şi dezvoltare. Bucureşti: 1996.

· Densusianu, O. Histoire de la langue roumaine. Paris: I – 1901; II – fasc. 1^a 1914; fasc. 2^a 1932; 3^a 1938.

^· Dimitrescu Florica (coord.). Istoria limbii române. Fonetică, Morfosintaxă, Lexic. Bucureşti: 1978.

· Gheţie, Ion. Introducere în dialectologia istorică românească. Bucureşti: 1994.

· Graur, Alexandru. La romanité du roumain. Bucureşti: 1965.

· Graur, Alexandru; Avram, Mioara (red.). Formarea cuvintelor în limba română, I. Compunerea de Fulvia Ciobanu şi Finuţa Hasan. Bucureşti: 1970.

· Iliescu, Maria; Şora, Sandra (eds.). Rumänisch: Typologie, Klassifikation, Sprachcharakteristik. Veitschöchheim bei Würzburg, 1966.

· Ivănescu, G. Istoria limbii române. Iaşi: 1980.

· Niculescu, Alexandru. Outline history of the Roumanian language. Bucureşti: 1981; Padova: 1990 .

· Puşcariu Sextil. Études de linguistique roumaine. Cluj – Bucureşti: 1937.

· Puşcariu Sextil. Limba română. Bucureşti: 1940.

· Reinheimer Rîpeanu, Sandra. Lexicul limbii române actuale în perspectivă romanică. Bucureşti: 1998.

· Rosetti, Alexandru. Istoria limbii române de la origini până în secolul al XVII-lea. Bucureşti: 1968.

· Sala, Marius. Contributions ŕ la phonétique historique du roumain. Paris: 1976.

· Sala, Marius (coord.). Enciclopedia limbilor romanice. Bucureşti, 1989.

· Vasiliu, E. Fonologia istorică a dialectelor dacoromâne. Bucureşti: 1968.

Španělský jazyk:

· Alarcos Llorach, Emilio. Gramática de la lengua espańola. Madrid: Espasa-Calpe,1994.

· Alarcos Llorach, Emilio. Fonología espańola. Madrid: Gredos, 1968⁴.

· Alcina Franch, Juan; Blecua Perdices, José Manuel. Gramática espańola. Barcelona: Ariel, 1975 (1989⁷).

· Alvar, Manuel et alii.Manual de dialectología hispánica. (I – El espańol de Espańa; II – El espańol de América). Barcelona: Ariel Lingüística, 1996.

· Báez San José, Valerio. Desde el Hablar a la Lengua (Prolegómenos a una teoría de la sintaxis y la semántica textual y oracional). Málaga: Editorial Ágora, 2002.

· Bartoš, Lubomír; Valíková, Hana. La formación de palabras en espańol. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2002.

· Bosque Muńoz, Ignacio. Las categorías gramaticales. Madrid: Síntesis,1990.

· Bosque, Ignacio; Demonte, Violeta et alii. Gramática descriptiva de la lengua espańola, I-III. Madrid: Espasa Calpe, 1999.

· Čermák, Petr. Fonetika a fonologie současné španělštiny. Praha: Karolinum, 2005.

· Čermák, Petr. Tipología del espańol a la luz de la teoría de Vladimír Skalička. Praha: Karolinum, 2009.

· Dubský, Josef. Základy španělské lexikologie (pro překladatele a tlumočníky). Skripta FFUK. Praha: SPN, 1977.

· García Mouton, Pilar. Lenguas y dialectos de Espańa. Madrid: Arco Libros, 1995.

· Gómez Torrego, Leonardo. Gramática didáctica del espańol. Madrid: Ediciones SM, 2002⁸.

· Hernanz, Maria Lluďsa; Brucart, José María. La Sintaxis. Barcelona: Editorial Crítica, 1987.

· Králová, Jana. Kapitoly ze zvukového rozboru španělštiny (na pozadí češtiny). Praha: FFUK, 1998².

· Marcos Marín, Francisco; Satorre Grau, F. Javier; Viejo Sánchez, María Luisa. Gramática espańola. Madrid: Síntesis, 1999².

· Martínez Celdrán, E. Fonología general y espańola. Barcelona: Teide, 1989.

· Martínez Celdrán, E. Fonética. Barcelona: Teide, 1994⁴.

· Penny, Ralph. Gramática histórica del espańol. Barcelona: Ariel, 1993.

· Quilis, Antonio. Principios de fonología y fonética espańolas. Madrid: Síntesis, 1997.

· Quilis, Antonio. Fonética acústica de la lengua espańola. Madrid: Gredos, 1981.

· Real Academia Espańola. Esbozo de una nueva gramática de la lengua espańola. Madrid: Espasa-Calpe, 1973.

· Rodríguez Adrados, Francisco. Lingüística estructural, I-II. Madrid: Gredos, 1969.

· Seco, Manuel; Salvador, Gregorio (coord.) La lengua espańola hoy. Madrid: Fundación Juan March, 1995.

· Varela Ortega, Soledad (coord.). La formación de palabras. Madrid: Taurus Universitaria, 1993.

· Zamora Vicente, Alonso. Dialectología espańola. Madrid: Gredos, 1967.

· Zavadil, Bohumil. Vývoj španělského jazyka, I-II. Praha: Karolinum, 1998, 2004.

· Zavadil, Bohumil; Čermák, Petr. Sintaxis del espańol actual. Praha: Karolinum, 2008.

· Zavadil, Bohumil; Čermák, Petr. Mluvnice španělštiny. Praha: Karolinum, 2010.

Písemná práce

Způsob zakončení: zápočet

Přednášející:

· Školitel doktoranda

Anotace předmětu:

Písemná práce má uvést doktoranda do publikační činnosti v oboru a prověřit jeho způsobilost k této činnosti. Nejvhodnější dobou pro absolvování této studijní povinnosti je proto první ročník: student si při ní osvojí, případně upevní základní dovednosti potřebné pro psaní teoretických studií (práce s bibliografií, práce s rešeršemi, citacemi atd.) a ověří si schopnost formulovat na malé ploše vlastní názory. Práce musí být publikovaná nebo k publikaci přijatá: může jít o článek nebo hlubší recenzi. Téma práce volí doktorand podle svého uvážení – může souviset s tématem disertační práce, ale nemusí. Před vypracováním práce musí toto téma konzultovat se školitelem. Školitel mu také uděluje atestaci. Kreditová dotace studijní povinnosti závisí na tom, kde bude práce publikovaná.

Literatura

Odbornou literaturu k písemné práci si doktorand získá bibliografickou rešerší podle tématu práce. Tato činnost je součástí hodnocení práce.

Podrobnější informace k jednotlivým složkám studia podá doc. PhDr. Petr Čermák, Ph. D. (petr.cermak@ff.cuni.cz)

.

Studenti a absolventi 

Stav k 1.1.2010

Seznam studentů doktorského studia na oboru románské jazyky:

(Specializace, rok zahájení studia, jméno, forma studia, školitel) 

Francouzský jazyk

Geiklová Natálie, 2004, PREZ (prof. Zavadil)

Jančík Jiří, 2004, PREZ (prof. Zavadil)

Nádvorníková Olga, 2004, PREZ (dr. Loucká)

Strnadová Jana, 2008 (dr. P. Štichauer)

Štichauer Jaroslav, 2004, KOMB (prof. Zavadil)

Vacula Richard, 2004, KOMB (prof. Zavadil)

Italský jazyk:

Ciccotti Eusebio, 2004, KOMB (prof. Hamplová)

Hončová Markéta, 2004, KOMB (dr. Štichauer)

Kováčová Lenka, 2004, KOMB (prof. Hamplová)

Špaček Jiří, 2004, PREZ (prof. Hamplová)

Tomaščinová Jana, 2007 (dr. Radimský)

Ripamonti, Fabio, 2009 (prof. Zavadil)

Portugalský jazyk

Jindrová Jaroslava, 2004, KOMB (prof. Zavadil)

Rumunský jazyk

Rys Michal, 2006 (doc. Felix)

Pospíšil Ludvík, 2010 (prof. Zavadil)

Španělský jazyk

Čengerová Zuzana, 2007, PREZ (doc. Čermák)

Mištinová Anna, 2004, KOMB (prof. Zavadil)

Picková Lenka, 2006, KOMB (doc. Čermák)

Gramelová Lucie, 2007 (prof. Zavadil)

Puffer Petr, 2005, KOMB (prof. Zavadil)

Rataj Vlastimil, 2006 (prof. Zavadil)

Hyhlíková Věra, 2010, KOMB (doc. Čermák)

Hálková Klára, 2010, KOMB (doc. Čermák)

Petrík Daniel, 2010, PREZ (doc. Čermák)

Absolventi doktorského studia na oboru románské jazyky:

(Specializace, jméno absolventa, rok ukončení studia, školitel)

Francouzský jazyk:

Taišl Jiří, 1996 (doc. Uhlíř)

Pavlisková Jana, 2001 (doc. Uhlíř)

Dvořáková Miloslava, 2002 (doc. Uhlíř)

Italský jazyk:

Cadorini Giorgio, 2000 (doc. Uhlíř)

Černá Ludmila, 2004 (prof. Hamplová)

Štichauer Pavel, 2004 (prof. Hamplová)

Radimský Jan, 2005 (prof. Hamplová)

Sehnal Roman, 2008 (dr. Štichauer)

Brožovský Lukáš, 2009 (dr. Štichauer)

Portugalský jazyk:

Hricsina Jan, 2007 (prof. Zavadil)

Svobodová Iva, 2007 (prof. Zavadil)

Španělský jazyk:

Čermák Petr, 1995 (prof. Zavadil)

Nacherová Soňa, 1995 (prof. Zavadil)

Sanz Cantera María Jesús, 2003 (prof. Zavadil)

Pešková Jana, 2006 (prof. Zavadil)

García Kateřina, 2007 (prof. Zavadil)

Bauça i Sastre Andreu, 2010 (prof. Zavadil)

---

[1] Oborovou/-é zkoušku/-y v předepsaném kreditovém rozsahu stanovuje příslušná oborová rada konkrétního doktorského studijního oboru.

[2] Povinný minimální počet kreditů za vědeckovýzkumné aktivity činí 70, doporučený minimální počet pak 90 kreditů. Nedosáhne-li student doporučený minimální počet kreditů za vědeckovýzkumné aktivity, plní student studijní povinnosti v hodnotě kreditového rozdílu mezi povinným minimálním a doporučeným minimálním počtem kreditů za vědeckovýzkumné aktivity v rámci volitelných studijních povinností specializační části základní struktury studijních povinností studenta v doktorském studiu, resp. 20 kreditů z doporučeného minimálního počtu kreditů za vědeckovýzkumné aktivity může student splnit v rámci volitelných studijních povinností specializační části základní struktury studijních povinností studenta v doktorském studiu.

[3] Přiznání titulu „prestižní“ příslušné mezinárodní konferenci je v gesci předsedy příslušné oborové rady.

[4] Viz zde pozn. č. 2.

[5] Konkrétní požadavky na Rozpracované teze disertační práce určí příslušná oborová rada v souladu se specifiky konkrétního doktorského studijního oboru.